Dolní Žleb Company

Nechci, abych měl pocit ,že mi něco uteklo, tak jsem se jel sklouznout na prkno .

( Musado v Rakousku předloni .)

.

Nechci, abych měl pocit, že jsem si tuhletu zimu ,vůbec neužil, tak jsem byl cepín do ledu zaseknout. A protože jsem si nezkontroloval utažení šroubů, tak jsem jeden vyklepal, a pak dolejzal rampouch v Kytlicích, jen s jedním. Naštěstí ,bylo to už lehký.

V Labáku je sníh a mokro, všichni dodržují pravidla, a tak tam včera ,asi nikdo nelezl . A tak se mi hodí, že mě Jeník potěšil ,fotečkou z Růžový. A já s ní teď můžu, potěšit i Vás. Schválně ,kdo pozná ty tváře klasiků, kteří vytvořili a stále utvářejí ,část historie jednoho údolí, část historie, na které se teď můžeme podílet i my,  i vy .

Nechci bejt příživník, tak jsem byl i v práci. A teď už v klidu zas doma, můžu si uvařit kafe a pokračovat v psaní , dokončit to, dokuď to jde, dokuď to je v hlavě, všecko pěkně živý …………………………….

OK, vraťme se tedy zase, zpět do Indie

léta páně 2009. No ano, nedivte se , právě se ocitáme v křesťanské OLD GOE .

Na plážích v Anjuně to byla samá kráva……………

v Palolemu to svítilo…….

a nám při treku, po všech různých místech došlo, že to teď teprve všechno vlastně začlo, začlo se hlavně trochu řešit, holt cestování v Indii není úplně snadný , ale většinou to stojí za to………Palolem

Lezec má v Hampi, co jsem vypozoroval, jenom tři starosti :

1. Kde sehnat bouldermatku, nebo kde najít  boulder, kde jí člověk nebude potřebovat ….

2. Po večerech většinou lezci popíjejí v hospůdkách různé ovocné nealko koktejlky, pivo či rum, a mají problém sehnat dobrý charras, neb seriozních dealerů v Indii ubývá, občas je prej zavřou, hlavně ty chudý. A na ulici Vám budou všichni vnucovat seno, a kozí bobky………….Nikde jinde na světě než v Indii ,jsem na ulici neslyšel pozdrav Hello, I am dealer marihuany . Ha.

3. Starosti s vedrem, se špatným třením a s délkou v některých krocích , měl v Hampi ,skoro každý…

Tahleta pohoda, ovšem, opuštěním Hampi rychle končí.

Jak zařídit, aby Vás nechali napokoji dotěrní dealaři všech různejch kravin. Jak zařídit, aby Vás nechali v klidu žebráci. Jak zařídit, aby Vás neokradli. Jak rozpoznat, co můžem pozřít, abychom se neposrali………?????????? Nevím, a v tom Vám asi nikdo neporadí. Jediný co trochu funguje ,je být pořád ostražitý, a pravidlo číslo jedna nikomu nevěř, je v Indii, bohužel nejdůležitější. A tak po chvilce cestování, turista vždy zatouží, najít místo, kde na chvilku ,nikdo není. Což ovšem v Indii, není vůbec jednoduchý…………..a tak Vám jedno poradím , TORTUGA BEACH , dvacet kilometrů z Palolemu, každý vám tady dobře ukáže, jedna silnice, tak není co zkazit …

A co je pro lezce ocitnuvšího se v Goe to jediné podstatné ( kromě toho ,že tu maj levnej chlast ) ?

že si v Palolemu na pláži ,může zařádit……………

bylo příjemné si po plážování či vyjížďce za delfíny, protáhnout svaly………..

a po protažení zad na Tortuga beach u Palolemu, po plážích v Gokarně………………….

po dlouhém úvodu, pardon, konečně to  BADAMI

, kam za den z Gokarny ,jsme místní autobusovou dopravou, levně a docela i pohodlně , po koupačce v moři , si zalézt přijeli ………….

první den jen hledání, tak alespoň lehký bouldřík, pro představu o matroši, výlez trochu překvapil

BADAMI, na internetu píšou 150 cest až do 8c+, ráj pro vyznavače lezení s lanem, to co jsme tam našli, jsme tu namalovali ,s přibližnou klasifikací .

REALITA : Krásné cesty , většinou okolo patnácti metrů dlouhých, a protože jsou indové občas pilní jako mravenečci

tak ve většině cest chybějí první dva a poslední, nýty  či borháky. Tak důrazně dbají Indové o dodržování pískařské tradice. Po skalách hadí kůže, spáry smradlavé, pochcané od  opic ,a plné vřeštících netopírů, asi jsem cimprdlich……..

Raději jsme u těch stěnek zůstali , pět jich je za jezerem, bohužel většinu dne na slunci, proto jsme tam nelezli……………

a pak ten druhý, pohlazení na duši,

jak v Tisí

krásný věže, krásný věci, všude

samej bouldering

trošku rušný městečko, no vlastně bordel od rána do noci, a agresivní opičák, co se s náma i o batohy chtěl prát, nevěděl jsem že musím cenit zuby, že to zabírá. Takhle je cenil jen on a já s Petulkou couval, dokuď bylo kam, a pak sem začal řvát . ………………..( naštěstí to vzdal, asi mě nechtěl poslouchat, další dny po ruce vždy, klacek a kameny ). Už se nevrátil, asi sem řval moc .

a posvátný bejci ……..

a na štědrý den v Badami, jsme si na nějakou věž vylezli, kterých tu jsou desítky……….

slaňáky tam nejsou, a tak dolů stejnou cestou..

A pak na krásnou stěnku,

vylezli jsme si asi novou cestu , přes tutovej friend, a tutovej vklíněnec, kterou asi stejně ,nikdy ,nikdo nepoleze,  …….

tahle stěnka lákala nejvíc , to nebyla cesta, to byl ten nejkrásnější obraz………….

Večer štědrá večeře, a po večeři v baru ,místní pivní značka pivka Knock out, byl to tutovej knokaut ,pro nás dva, odvyklí alkoholu………….

A po týdnu v Badami,  po krásným lezení na krásný skály, a procházkách po chrámech , a hospodách a krámech ,špinavým a prašným městem , mezi davy lidí a dětí, co na vás řvou stokrát za den, rupii. give me rupii……

Knock out byl poslední hořká tečka, poslední večer v Badami, zas přišel čas, někam dál vyrazit, a o tom , jak se leze v Pachmari, jak to vypadá v Piparyi, a jak dopadl silvestr u Gangy, budu psát zas někdy  indy  ……..

Téma: Aktuality, Přelezy písek February 11th, 2010